Komunál - Srdce v řece
Slibovali jsme si, na věky lásku
před bohem stáli, vzpomínáš si ?
Dva mladí blázni, ktěří věřili,
že právě oni jsou ty dva.

Ty dva co našli v sobě ten pramen,
co stále teče a padá na zem
a tam se spojí, sleje se v řeku
a teče po kamenech dál.

Už se nedotýkáš, už není všechno jako dřív,
láska ztracená v jiným pokoji než já usíná.
Už se nedotýkáš, už není všechno jako dřív,
už mně nemáváš, za oknem nestojíš, když se vracím.

Doktoři řekli, moc času nemám,
mně je to líto, chtěl bych ti šeptat,
že já jsem věřil,
že naši řeku nikdy hráz nezastaví.

Už se nedotýkáš, už není všechno jako dřív,
láska ztracená v jiným pokoji než já usíná.
Už se nedotýkáš, už není všechno jako dřív,
už mně nemáváš, za oknem nestojíš, když se vracím.

Už se nedotýkáš, už není všechno jako dřív,
láska ztracená v jiným pokoji než já usíná.
Už se nedotýkáš, už není všechno jako dřív,
už mně nemáváš, za oknem nestojíš, když se vracím.

Až vyroste z mých kostí strom,
mé svaly prostoupí v jejich kmen
až moje lebka bude znít,
jak prázdnej starej ořech.
Pak otevři mou rakev lásko
a v písku hrabej, mé srdce ve svých dlaních prosím zahřej.

Už se nedotýkáš, už není všechno jako dřív,
láska ztracená v jiným pokoji než já usíná.
Už se nedotýkáš, už není všechno jako dřív,
už mně nemáváš, za oknem nestojíš, když se vracím.
Líbí se Vám tento text?
Líbí (1)
Nelíbí
Hitparáda
107 zobrazení
Zobrazeno
107×
Přidáno
31.05.2017
Přidal/a
Diskuze
žádný komentář, přidejte ho Vy a buďte první
Copyright © 2007 - 2014 Kompletně.cz TOPlist TOPlist